Italská vína k zimním pokrmům: Barolo, Chianti, Amarone

Home » Italská vína k zimním pokrmům: Barolo, Chianti, Amarone


Když se venku stmívá už před pátou a na sporáku pomalu probublává ragù, přichází čas na plnější červená vína. Italské víno nabízí pro zimní kuchyni nečekaně široký rejstřík: od svěžího Chianti, které si rozumí s rajčatovými omáčkami, přes taninové Barolo k dušenému hovězímu až po sametové Amarone ze sušených hroznů. V redakci jsme pro vás sestavili praktický přehled tří nejznámějších jmen, jejich pravidel a hlavně párování s jídly, která teď doma vaříme nejčastěji. Na konci najdete i tipy na servírování a odpovědi na otázky, které nám od čtenářů chodí nejčastěji.

Italské víno a zimní kuchyně: proč si tak dobře rozumí

Italská červená vína mají společný rys, který je pro zimní vaření velkou výhodou: výraznou kyselinku. Ta funguje podobně jako kapka citronu – osvěží ústa po tučném kousku masa, projasní sytou omáčku a nenechá jídlo „ztěžknout“. Druhým pomocníkem jsou taniny, tedy tříslovité látky ze slupek a semínek hroznů. V kombinaci s bílkovinami a tukem z masa se zjemňují, takže víno, které samo o sobě působí přísně, vedle dušeného hovězího najednou zní kulatě a vlídně.

Italská kuchyně a vinařství rostly ruku v ruce region po regionu. Proto platí jednoduché pravidlo, které se vyplatí i doma: k jídlu z určitého kraje sáhněte po víně ze stejného kraje. Piemontské dušené maso k piemontskému Barolu, toskánské ragù k Chianti, benátská pečeně k Amarone. Málokdy se spletete.

Na etiketě vám orientaci usnadní označení původu. Nejvyšším stupněm je DOCG (Denominazione di Origine Controllata e Garantita), pod ním stojí DOC a IGT. Všechna tři vína z našeho přehledu nesou DOCG, což znamená přesně vymezenou oblast, povolené odrůdy, minimální dobu zrání a úřední kontrolu. Seznam chráněných označení a jejich pravidla zveřejňuje italské ministerstvo zemědělství.

Zimní tabule ovšem nestojí jen na červeném. K rybám, které v Itálii patří k předvánočnímu období, k baccalà nebo k zeleninovým předkrmům se hodí plnější bílá vína, například benátské Soave z odrůdy Garganega nebo Verdicchio z Marche. Mají dost těla i svěžesti a nepřebijí jemné chutě. Pro aperitiv před těžkou večeří je pak dobrou volbou suché Prosecco nebo Franciacorta, které otevře chuťové pohárky a nezatíží žaludek.

Rychlý tahák, než se pustíme do detailů:

  • Chianti – středně plné, šťavnaté, s kyselinkou; k rajčatovým omáčkám, ragù, pizze a pečeni. Servírujte kolem 16 °C.
  • Barolo – plné, taninové, aromatické; k dušenému hovězímu, zvěřině, lanýžům a zralým sýrům. Servírujte kolem 17–18 °C, ideálně po dekantaci.
  • Amarone – velmi plné, s vyšším alkoholem a tónem sušeného ovoce; k pečeným a dušeným masům a tvrdým sýrům. Servírujte kolem 17–18 °C.

Barolo: „král vín“ z Piemontu

Barolo pochází z kopců Langhe jižně od městečka Alba v Piemontu, tedy ze stejného kraje, který je v listopadu slavný bílými lanýži. Dlouho se mu přezdívá „král vín a víno králů“ – narážka na to, že ho v 19. století oblíbil savojský dvůr. Na stůl patří hlavně ve chvílích, kdy vaříte něco, co se dusí několik hodin.

Nebbiolo, taniny a dlouhé zrání

Barolo se vyrábí výhradně z odrůdy Nebbiolo. Ta dává víno překvapivě světlé barvy, často s cihlovým okrajem, ale s mohutnou strukturou a pevnými taniny. Ve vůni se objevují růže, třešně, lékořice, suché listí nebo tóny, kterým degustátoři říkají „dehet“. Podle pravidel apelace musí Barolo zrát nejméně 38 měsíců, z toho minimálně 18 měsíců v dřevěných sudech; verze Riserva zraje alespoň 62 měsíců. Další podrobnosti o oblasti najdete třeba v hesle o odrůdě Nebbiolo na české Wikipedii.

Mladé Barolo bývá přísné, a proto ho doporučujeme otevřít s předstihem nebo přelít do karafy alespoň hodinu před jídlem. Kyslík taniny zjemní a vůně se rozvine. Starší ročníky naopak dekantujte opatrně, hlavně kvůli usazenině.

Co k Barolu vařit

Nejpřirozenější kombinací je maso, které se v Barolu přímo dusí. Náš recept na brasato al Barolo je přesně ten případ: do hrnce jde jedna láhev, k jídlu otevřete druhou. Skvěle funguje i rizoto s Barolem a klobásou, kde víno dodá rýži barvu i hloubku. Dále zvěřina, kachna, piemontské tajarin s máslem a lanýžem nebo zralé tvrdé sýry. Naopak se mu vyhněte u ryb a lehkých zeleninových jídel – taniny by s nimi nepříjemně kovově kontrastovaly.

Jak Barolo vybrat a kolik za něj dát

Barolo nebývá levné, ale i v českých vinotékách se dá najít rozumně naceněná láhev. Vyplatí se sledovat ročník a výrobce víc než efektní etiketu. Mladší ročníky jsou přístupnější k jídlu, pokud je necháte dýchat; pro sváteční příležitost se hodí víno staré osm až deset let, které už má zjemnělé taniny. Pokud chcete Nebbiolo poznat levněji, sáhněte po označení Langhe Nebbiolo – jde o stejnou odrůdu ze stejného kraje, jen s kratším zráním a jednodušším projevem. K jídlu všedního dne je to často praktičtější volba než slavné Barolo.

Chianti: toskánská klasika k rajčatům a ragù

Chianti je pravděpodobně nejznámější italské víno vůbec a zároveň jedno z nejvšestrannějších. Pochází z Toskánska a jeho hlavní odrůdou je Sangiovese – hrozen s výraznou kyselinkou, chutí višní a jemně bylinkovým až kořenitým projevem. Právě kyselinka z něj dělá ideálního parťáka k jídlům s rajčaty, která by těžší vína „přeprala“.

Chianti, nebo Chianti Classico?

Na regálu narazíte na dvě různé apelace, které se často pletou. Chianti DOCG zahrnuje rozsáhlé území v několika toskánských provinciích a víno musí obsahovat nejméně 70 % Sangiovese. Chianti Classico DOCG pochází z historického jádra mezi Florencií a Sienou, vyžaduje nejméně 80 % Sangiovese a poznáte ho podle černého kohouta na hrdle láhve. Obecně bývá Classico strukturovanější a déle vydrží, ale i obyčejné Chianti od dobrého výrobce je k večeři výborná volba. Označení Riserva u obou znamená delší zrání před uvedením na trh.

Párování Chianti s jídlem. Chianti je víno, které můžete bez obav otevřít k většině domácí italské kuchyně. Ke klasickému ragù, k zapečeným těstovinám, k pizze, k pečené vepřové nebo telecí pečeni, k toskánským luštěninovým polévkám i k vyzrálému pecorinu. Výborně se hodí také ke zvěřinovým omáčkám typu pappardelle s divočákem. Chianti Classico Riserva unese i grilovaný hovězí steak. Servírujte ho mírně pod pokojovou teplotou, kolem 16 °C – v přetopeném bytě stačí dát láhev na čtvrt hodiny do lednice.

Amarone della Valpolicella: síla sušených hroznů

Třetí jméno z našeho výběru pochází z Benátska, z oblasti Valpolicella severně od Verony. Amarone je víno výjimečné svou výrobou a také intenzitou: je plné, hřejivé, s tóny sušených třešní, švestek, kakaa a koření. V zimě se k němu sahá s oblibou, protože jeho bohatost přirozeně ladí s mrazivými večery.

Appassimento: jak vzniká Amarone

Základem jsou místní odrůdy Corvina, Corvinone a Rondinella. Hrozny se po sklizni nelisují hned, ale několik měsíců se nechávají zasychat na lískách nebo v bednách v dobře větraných místnostech. Tomuto postupu se říká appassimento. Hrozny ztratí velkou část vody, cukr a aromatické látky se v nich zkoncentrují a z vykvašeného moštu vznikne víno s vysokým obsahem alkoholu, často kolem 15 % i více. Pravidla apelace předepisují minimální zrání dva roky, u verze Riserva čtyři roky. Protože je výroba náročná, Amarone patří k dražším italským vínům. Cenově dostupnější příbuzný je Valpolicella Ripasso, které vzniká dokvašením na matolinách po Amarone.

Amarone k jídlu podávejte spíš v menších dávkách a nechte ho dýchat. Hodí se k dušenému hovězímu, pečené kachně nebo huse, ke zvěřině i ke zralým tvrdým sýrům. Nejlépe však funguje k jídlům, která sama mají sladší, karamelizované tóny – například k pomalu dušené cibuli nebo pečenému masu s kořenovou zeleninou. Mnoho Italů ho pije i po jídle jako „vino da meditazione“, tedy víno na rozjímání, k ořechům a kousku parmazánu.

Kromě tří hlavních hvězd stojí za pozornost i další italské víno, které se k zimní kuchyni hodí. Brunello di Montalcino je toskánské červené ze stoprocentního Sangiovese, plnější a déle zrající než Chianti, a výborně doprovodí pečeně a zvěřinu. Z jihu, z Kampánie a Basilicaty, pochází odrůda Aglianico, která dává tmavá, taninová vína – nejznámější je Taurasi. Sicilské Nero d’Avola je měkčí, ovocnější a cenově dostupnější, takže se hodí ke každodennímu ragù nebo k pizze. A kdo hledá lehčí piemontskou alternativu k Barolu, najde ji v odrůdách Barbera a Dolcetto, které mají méně taninů a víc šťavnaté kyselinky.

Ještě pár praktických rad k servírování. Plná červená vína nalévejte do větších sklenic s širším kalichem, ve kterých má víno prostor se provzdušnit. Sklenici plňte maximálně do třetiny. Otevřenou láhev plného červeného můžete s korkem nebo vakuovou zátkou uchovat dva až tři dny na chladném místě; zbytek pak klidně využijte do omáčky nebo dušeného masa.

Pokud chystáte sváteční tabuli, zkuste klasický severoitalský talíř bollito misto – k vařenému masu s omáčkami se hodí jak lehčí Chianti, tak u tučnějších kusů i sklenka Barola. Amarone si pak nechte na závěr večera.

Shrnuto: italské víno k zimním pokrmům vybírejte podle intenzity jídla. K rajčatům a lehčímu masu Chianti, k dlouho dušenému hovězímu a lanýžům Barolo, k nejbohatším pečením a sýrům Amarone. A pamatujte, že víno ze stejného kraje jako jídlo je téměř vždy sázka na jistotu.

Video návod

Nejčastější otázky

Jaké italské víno vybrat k dušenému hovězímu?

K hovězímu dušenému několik hodin, zejména na víně, je klasikou Barolo nebo jiné víno z odrůdy Nebbiolo. Pokud chcete něco plnějšího a ovocnějšího, poslouží Amarone nebo Valpolicella Ripasso.

Jaký je rozdíl mezi Chianti a Chianti Classico?

Chianti Classico pochází z historického jádra oblasti mezi Florencií a Sienou, musí obsahovat nejméně 80 % Sangiovese a nese symbol černého kohouta. Chianti DOCG pokrývá větší území a vyžaduje nejméně 70 % Sangiovese.

Musím Barolo dekantovat?

Mladé Barolo z dekantace výrazně těží, protože kyslík zjemní jeho taniny. Doporučujeme ho přelít do karafy alespoň hodinu před podáváním. U starších ročníků dekantujte hlavně kvůli usazenině a opatrněji.

Proč je Amarone tak silné?

Hrozny pro Amarone se po sklizni několik měsíců suší a ztrácejí vodu. Cukr se v nich zkoncentruje a během kvašení se přemění na vyšší obsah alkoholu, často kolem 15 % i více.

Při jaké teplotě podávat italská červená vína?

Lehčí a střední červená jako Chianti kolem 16 °C, plná vína jako Barolo a Amarone kolem 17–18 °C. Pokojová teplota v zimě bývá vyšší, proto je dobré láhev krátce zchladit.

Hodí se italské víno i k vaření?

Ano, do dušených jídel a omáček je víno běžnou surovinou. Platí ale, že do hrnce dávejte víno, které byste vypili i ve sklenici – vady vína se při vaření nevypaří, naopak se zvýrazní.