Pečené papriky s česnekem a olivovým olejem patří k těm receptům, které dokonale vystihují podstatu italské letní kuchyně: pár kvalitních surovin, minimum práce a výsledek, který chutná lépe než leckterý složitý pokrm. Sladké, kouřově voňavé proužky paprik nasáklé olejem a česnekem poslouží jako předkrm, příloha i náplň do sendviče. V redakci je připravujeme celé léto do zásoby, protože v lednici vydrží několik dní a jejich chuť se odležením jen zlepšuje. Stačí vám trouba, plech a trochu trpělivosti při loupání.
Proč si pečené papriky zamilujete
V Itálii se tomuto pokrmu říká peperoni arrostiti a najdete ho od Piemontu po Sicílii v nespočtu variant. Podstata je ale všude stejná: paprika se peče vcelku tak dlouho, dokud slupka nezčerná. Právě zuhelnatělá slupka je klíčem k výsledné chuti – dužina se pod ní propaří ve vlastní šťávě, zkaramelizují se přírodní cukry a paprika získá hedvábnou texturu a hlubokou, sladce kouřovou chuť, která se syrovou zeleninou nemá mnoho společného.
Druhým důvodem je univerzálnost. Pečené papriky můžete podávat samotné s chlebem, přidat je na letní tabuli antipasti, zamíchat do těstovin, rozmixovat do omáčky nebo je vrstvit na bruschettu. A do třetice praktičnost: recept počítá s tím, že si uděláte větší dávku najednou. Marinované papriky v lednici vydrží čtyři až pět dní a každým dnem jsou lepší, protože česnek a bazalka pomalu prostupují dužinou.
Nezanedbatelná je i výživová stránka. Paprika patří k zelenině s nejvyšším obsahem vitaminu C – i po tepelné úpravě ho v ní zůstává významné množství – a červené odrůdy dodávají také betakaroten a antioxidační barviva. Ve spojení s kvalitním olivovým olejem, základem středomořského jídelníčku, vzniká pokrm, který je lehký, a přitom díky tuku příjemně sytý. Rozpustné vitaminy z papriky se navíc v oleji lépe vstřebávají, takže dvojice paprika a olej dává smysl nejen chuťově.
Původ a italská tradice
Pečení paprik na otevřeném ohni nebo v troubě je tradiční způsob konzervace zeleniny v celém Středomoří. V jižní Itálii se koncem léta pekly papriky ve velkém a zavařovaly do sklenic s olejem, aby vydržely přes zimu. O regionálních variantách této klasiky pravidelně píše i renomovaný italský gastronomický magazín Gambero Rosso. V Piemontu se pečené papriky podávají s ančovičkovou omáčkou bagna cauda, v Kalábrii se přidává chilli a na Sicílii kapary a rozinky. Naše verze je základní, a proto nejuniverzálnější.
Jaké suroviny na pečené papriky potřebujete
Seznam je krátký, o to víc záleží na kvalitě každé položky. Na čtyři porce počítejte se šesti velkými paprikami, čtyřmi stroužky česneku, zhruba 100 ml extra panenského olivového oleje, hrstí čerstvé bazalky, solí a pepřem. Volitelně přidejte lžíci kvalitního vinného octa pro jemné dokyselení a špetku oregana.
Načasování hraje ve prospěch tohoto receptu právě teď. Vrchol paprikové sezóny u nás připadá na konec července a srpen, kdy jsou papriky z českých polí i dovozové italské odrůdy nejlevnější a chuťově nejvýraznější. Na farmářských trzích narazíte i na méně obvyklé odrůdy s tenčí slupkou, které jsou pro pečení jako stvořené. Mimo sezónu recept samozřejmě funguje také, jen počítejte s tím, že skleníkové papriky mají méně cukru a výsledek bude o poznání méně výrazný.
Výběr paprik
Ideální jsou velké, masité papriky s hladkou a pevnou slupkou – červené a žluté jsou nejsladší a po upečení nejkrásněji barevné. Zelené papriky doporučujeme vynechat, po upečení bývají nahořklé. Podlouhlé italské odrůdy typu corno di toro se loupou nejsnáze, běžné kalifornské papriky z českých obchodů ale fungují také výborně. Vybírejte kusy bez měkkých míst; drobné nerovnosti slupky nevadí, stejně se bude loupat.
Olivový olej a česnek
Olej zde není jen médium, ale plnohodnotná ingredience – papriky ho nasáknou a vy ho pak budete vytírat chlebem. Sáhněte po extra panenském oleji, jehož chuť vám vyhovuje; více o jeho výrobě a třídách kvality najdete na Wikipedii. Česnek krájejte na tenké plátky, ne najemno – v marinádě má aromatizovat, ne dominovat. Kdo má rád jemnější výsledek, může stroužky jen rozmáčknout plochou nože a před podáváním vyjmout.
Sůl volte hrubozrnnou mořskou, rozpouští se pomaleji a papriky nevytáhne. Bazalku přidávejte vždy čerstvou; sušená v oleji rychle ztrácí charakter. A pokud plánujete papriky skladovat déle než dva dny, ubezpečte se, že jsou v nádobě skutečně celé ponořené v oleji – vrstva tuku je přirozenou bariérou proti vzduchu.
Postup krok za krokem
Celý proces má tři fáze: pečení, zapaření a marinování. Aktivní práce je asi na patnáct minut, zbytek zvládne trouba a lednice.
Pečení a loupání
Troubu rozehřejte na 220 °C, ideálně s grilem. Celé omyté a osušené papriky rozložte na plech vyložený pečicím papírem a pečte 30 až 35 minut; v polovině je otočte kleštěmi. Správně upečená paprika má slupku z velké části černou a puchýřovatou – nebojte se toho, spálená slupka jde pryč. Horké papriky přendejte do mísy a přikryjte talířem nebo fólií. Pára, která se z nich uvolní, během čtvrt hodiny slupku oddělí od dužiny, takže ji pak stáhnete téměř vcelku. Papriky neoplachujte pod vodou – spláchli byste s ní i chuť. Rozpulte je, vyjměte jádřince a semínka a dužinu natrhejte nebo nakrájejte na proužky široké dva až tři centimetry. Šťávu, která z paprik vytekla, si schovejte, patří do marinády.
Marinování
Do misky nalijte trochu oleje, vyskládejte vrstvu paprik, osolte, opepřete, přidejte pár plátků česneku a lístky bazalky. Opakujte, dokud suroviny nespotřebujete, a nakonec vše zalijte zbylým olejem, zachycenou šťávou z pečení a případně octem. Papriky by měly být z větší části ponořené. Misku zakryjte a nechte alespoň hodinu odležet v chladu, ideálně přes noc. Před podáváním je nechte půl hodiny při pokojové teplotě – chlad otupuje chuť i vůni oleje.
Praktický tip z redakce: pečeme vždy plný plech, i když potřebujeme jen dvě papriky. Trouba běží stejně dlouho a marinované papriky navíc fungují jako základ rychlých večeří na několik dní dopředu – v pondělí předkrm, v úterý do těstovin, ve středu na sendvič s mozzarellou. Poměr vynaložené práce a využitelnosti je u tohoto receptu jeden z nejlepších, jaké známe.
Jak pečené papriky servírovat a skladovat
Nejjednodušší podání je zároveň nejlepší: misku marinovaných paprik postavte na stůl s čerstvou ciabattou nebo domácí focacciou a nechte každého, ať si nabírá. Skvěle doplní grilované maso a ryby, hodí se k mozzarelle i burratě a spolu s olivami a plátkem prosciutta tvoří okamžité antipasto. Zkuste je také nasekat do studených těstovinových salátů nebo jimi obohatit panzanellu s grilovanou paprikou, které dodají ještě intenzivnější chuť.
Skladujte je v uzavřené nádobě v lednici, vždy pod hladinou oleje, vydrží čtyři až pět dní. Olej v lednici přirozeně ztuhne – před podáváním nechte nádobu chvíli odstát. Zbylý aromatizovaný olej nevylévejte: je výborný na zálivky, do těstovin i na potření bruschetty. Pokud rádi experimentujete s bylinkami, inspiraci najdete v našem přehledu italských bylinek v kuchyni – k paprikám sedne kromě bazalky i tymián nebo majoránka. Z pohledu výživy jde o lehký pokrm: porce má odhadem 185 kcal, většinu energie dodává olivový olej s převahou nenasycených mastných kyselin a papriky přispívají vlákninou a vitaminem C.
Čemu se naopak vyhnout? Nejčastější chyby jsou tři:
- Nedopečené papriky. Pokud slupka jen lehce zhnědne, nepůjde stáhnout a dužina zůstane polosyrová a tuhá. Nechte troubu pracovat celých 30–35 minut.
- Loupání pod tekoucí vodou. Je rychlejší, ale odnese s sebou většinu chuti. Trocha trpělivosti se vyplatí.
- Podávání přímo z lednice. Ztuhlý olej a studená dužina chutnají ploše. Půlhodina při pokojové teplotě udělá obrovský rozdíl.
Základní recept snese nespočet obměn. Do marinády můžete přidat lžičku kaparů a pár nasekaných ančoviček po piemontském vzoru, sušené chilli vločky pro kalábrijský říz, nebo hrst opražených piniových oříšků a rozinek, jak se to dělá na Sicílii. Výborná je i kombinace s citronovou kůrou a mátou, která papriky posune do svěžejší, letnější polohy. Milovníci sýrů mohou papriky před podáváním proložit kousky mozzarelly nebo poklást plátky slaného pecorina – sladkost paprik a slanost sýra se skvěle doplňují.
Pokud chystáte večeři pro hosty, fungují pečené papriky jako spolehlivý první chod: připravíte je den předem, nezaberou místo v troubě a k aperitivu stačí přidat chléb. Navazovat může cokoli od grilovaných ryb po těstoviny. Ke sklence se hodí svěží bílé víno – vermentino nebo pinot grigio – případně růžové, které podtrhne sladkost paprik. A nealkoholickou alternativou je domácí limonáda s citronem a bazalkou, která ladí s bylinkami v marinádě.
Video návod
Nejčastější otázky
Musí slupka paprik opravdu úplně zčernat?
Nemusí být černá celá, ale čím víc je slupka spálená a puchýřovatá, tím snáze se loupe a tím výraznější je kouřová chuť. Dužina pod slupkou se nespálí, chrání ji vlastní šťáva.
Jde papriky opéct i jinak než v troubě?
Ano. Skvěle funguje gril – přímo nad žhavými uhlíky získají papriky nejvýraznější kouřové aroma. Kdo má plynový sporák, může menší papriky opálit kleštěmi přímo nad plamenem. Postup zapaření a loupání je pak stejný. Grilová varianta je ideální, když už stejně grilujete – papriky položte na okraj roštu a věnujte se mezitím hlavnímu chodu.
Jak dlouho vydrží marinované papriky v lednici?
V uzavřené nádobě a ponořené v oleji čtyři až pět dní. Vždy je nabírejte čistým příborem, prodloužíte tím trvanlivost. Nejlépe chutnají druhý a třetí den, kdy se chutě propojí. Pro delší skladování je můžete zamrazit, po rozmrazení ale budou měkčí.
Můžu použít i zelené papriky?
Můžete, ale počítejte s tím, že zelené papriky jsou méně sladké a po upečení mívají lehce nahořklou chuť. Pro vyvážený výsledek doporučujeme kombinaci červených a žlutých.
Proč se papriky nemají po upečení oplachovat vodou?
Voda spláchne koncentrovanou šťávu a aroma, které se při pečení vytvořily na povrchu dužiny. Zbytky spálené slupky odstraňte raději hranou nože nebo papírovou utěrkou.
Hodí se pečené papriky do teplé kuchyně?
Rozhodně. Rozmixované s trochou smetany nebo ricotty vytvoří rychlou omáčku na těstoviny, nakrájené je můžete přidat do rizota, frittaty nebo na pizzu těsně po upečení.
Pečené papriky s česnekem a olivovým olejem jsou důkazem, že nejlepší letní recepty bývají ty nejjednodušší. Připravte si jich rovnou dvojitou dávku – zmizí rychleji, než čekáte.

Šéfredaktorka Aldente. Tereza vystudovala gastronomii na VŠH v Praze a strávila pět let v Itálii — nejprve jako stážistka v rodinné trattorii v Toskánsku, později jako recenzentka pro italský magazín Gambero Rosso. Po návratu do ČR se věnuje italské kuchyni naplno, vede workshopy o pastě a píše recepty pro Aldente. Drží certifikát Accademia Italiana della Cucina.
